6 měsíců v Gold Coast
Jmenuji se Honza Taršinský, je mi 24 let a do Austrálie jsem za pomoci ACIC Praha odcestoval 24.11.1996. Zaplatil jsem si kurz hotelového managementu a 2.12.1996 jsem nastoupil do tehdy - Gold Coast Business Academy.
Nikdy předtím jsem nikde v zahraničí nepobýval déle než pár týdnů a proto, když jsem nasedl v Praze do letadla, přepadly mě obavy z toho, jestli jsem to trošku nepřehnal. Zhruba po 30 ti hodinách letu jsem byl "vzhůru nohama" - u Protinožců a život nabyl trošku jiný směr.
Myslel jsem si, že to bude konečně to správné dobrodružství. Po příletu na Gold Coast jsem se vydal na kontaktní adresu, kde jsem se i ubytoval a setrval tam asi 6 měsíců.
První tři měsíce jsem nepřestával vycházet z údivu. Všechno bylo obráceně - volant v autě, hvězdy na obloze, horko v prosinci atd.
Začal jsem chodit do školy a také jsem si zhruba po deseti dnech našel práci. Pracoval jsem nejdříve jako pomocník v kuchyni v japonské restauraci a později jako pomocník a kuchař v malé restauraci na pláži. Podařilo se mi docela dobře skloubit školu, kde výuka byla poměrně snadná a práci, kam jsem většinou chodil na pár hodin po skončení vyučování.
Do Austrálie jsem odjel již s poměrně dobrou znalostí angličtiny (alespoň jsem si to myslel). Teprve asi po třech měsících pobytu člověk najednou zjistí, že rozumí zprávám v rádiu nebo v televizi, aniž by se na ně soustředil. Myslím si, že nejskvělejší na tom je, že od okamžiku, kdy přiletíte do Austrálie, je kolem dokola jenom angličtina - televize, rádio, nápisy, noviny a myslím si, že pokud člověk vyloženě nevyhledá českou komunitu, tak se anglicky naučí, i kdyby nechtěl.
Jenom informace pro ty, kteří si myslí, že v Austrálii se žije snadno a levně a bez práce: není to pravda!
Nic není zadarmo a když se dělá, tak se dělá. Pravda je ta, že lidé se na vás usmívají, i když vás vůbec neznají, a hodněkrát se mi stalo, že jsem někde bloudil s mapou v ruce a úplně cizí člověk u mne zastavil autem, zeptal se, jestli jsem se ztratil a jestli nechci někam odvézt. Ze začátku vás to překvapí, ale potom vám to připadá přirozené a z vlastní zkušenosti vím, že je dobré se začít chovat stejně. Austrálie je překrásná země, kde skoro všechno pro mne bylo nové.
Později jsme se přestěhovali do třípokojového bytu přímo na pobřeží, takže k oceánu mi cesta z domova trvala asi 30 vteřin. Pár týdnů jsem na surfaře jen tak koukal a říkal jsem si, že to surfování vypadá celkem snadně. Když jsem se do toho potom sám pustil, vůbec už mi to snadné nepřipadalo, ale po několika dnech marného zkoušení se to člověku přece jen podaří a mohu říct, že potom jsme byli "na prkně" skoro každý den.
Počasí je na Gold Coast překrásné, modré nebe je skutečně modré, písek je skutečně zlatý a voda nádherně čistá a teplá. V zimě klesne teplota na 14 - 18oC a surfovat se dá už jenom v neoprénu. Jinak voda v letním období má i 30oC.
Ve škole byli všichni velice "v pohodě". Učení šlo celkem dobře, učil jsem se jenom ve škole, nejsem příliš velký fanda samostudia, ale věci, které byly předmětem mého kurzu, byly skutečně snadné.
Uskutečnili jsme i pár výletů. Několikrát jsme si pronajali motorky a celý den jsme jezdili. Bylo to fajn, akorát nedoporučuji v Austrálii porušovat dopravní předpisy, zvláště potom ne rychlostní omezení. Jeden takový výlet mě totiž stál 700 dolarů pouze za rychlou jízdu. S policií to není jako u nás a tak jsem skutečně musel onu částku zaplatit hned druhý den na poště.
V Sydney jsem sám osobně příliš nepobyl a tak mohu jen říci, že lidé, kteří tam strávili nějaký čas a potom se přestěhovali na Gold Coast, se málo kdy vraceli. Já sám jsem úmyslně do Sydney nechtěl, protože, i když se říká, že Sydney je překrásné město, a určitě je, život ve městě jsem měl možnost zkoušet 20 let předtím a tak jsem chtěl vidět i něco jiného.
Jediné, co mohu říci na závěr je to, že Austrálie je určitě ta nejhezčí a nejpřátelštější země, ve které jsem kdy byl. Život tam není snadný, ale prostředí a lidé tam vám ho dělají příjemnějším a hezčím. Doufám, že se mi povede se tam ještě někdy podívat a poznat i jinou část Austrálie.
Všem, kdo mají do této krásné země namířeno, moc držím palce a věřím, že se vám tam bude líbit jako mně.
Čau
Honza
